Další fotografie přidány - profesor Úlehla, stoletý primáš Hamada, festival Rudolstadt a další

Přidal jsem opět několik obrázků vztahujících se k důležitým místům a osobnostem. Trochu je přiblížím:

Jihovýchodní Morava je neobyčejně pestrou a bohatou písňovou zahradou.  Mezi těmi desetitisíci zapsaných lidových písní z různých míst vynikají písně z Kopanic, v historii odlehlé, uzavřené a velmi svérázné oblasti kolem Starého Hrozenkova.

Léta navštěvuju festival v Rudolstadtu, který je největší scénou world music v Německu a dramaturgicky patří i k evrposké špičce. Lze se na něm potkat s hudbou z celého světa v rozsahu od zemitých tradičních projevů až po současné - i experimentální - projevy. Pouštní Tuaregové vedle Laurie Andersonové. Dojem z festivalu umocňuje pobyt v krásném durynském městečku, které hudbou po čtyři dny doslova žije.

Profesor Vladimír Úlehla (1888 - 1947), významný biolog a současně i národopisec, je autorem knihy Živá píseň, pravděpodobně nejinspirativnějšího tuzemského pojednání o moravské lidové písni, ale i o písni obecně. Stál též u zrodu festivalu ve Strážnici, z jehož prvního ročníku pochází vzácná fotka pana profesora při rozhlasovém vysílání. Bohužel, další rok už mezi festivalovými aktéry chyběl.

O tom, jak píseň prospěšně působí na člověka, svědčí svým životem dnes (2016) stodvaletý František Hamada z Uherského Hradiště, primáš muziky Hudci pondělníci. Vyfotil jsem jej v roce 2014 u příležitosti devadesátého výročí vzniku Českého rozhlasu Brno, v roce, kdy František slavil stovku. Co se mi vybaví při jménu Hamada? Narozen v roce vypuknutí první světové války. Snad poslední žijící muzikant, který hrával ještě k němému filmu (využíval k tomu melodií z bohaté zásoby tehdy prodávaných tištěných letáčků se šlágry - viz další foto v této Fotogalerii). Člen předválečného Slováckého krúžku v Uherském Hradišti. Dva roky věznění za nacistického protektorátu. Zakládající člen Hradišťanu po válce. Milovník lidové písně: "Bez muziky bych už tu nebyl, žiju od jedné zkoušky Pondělníků k druhé", řekl mi. Jedna z nejdůstojnějších a přitom nejlidštějších osobností nejen hradišťské, ale i moravské kultury.

Podobně na tom byl ve vztahu k písni (osobní motto: "píseň jsem šířil nejraději") do svých tři a devadesáti let jeden z mých nejbližších přátel a rozhlasový učitel Jaromír Nečas (1921 - 2015). Legendární redaktor, folklorista, český apoštol world music v době, kdy tato hudba ještě jako zavedená kategorie neexistovala.

Vladimír Merta je pro mne jednou z klíčových osobností českého folku a současného písničkářství vůbec. Jeho kniha textů Mimo čas je zrcadlem naší doby, pro mne určitým způsobem srovnatelná se Sušilovou sbírkou. Mívám to štěstí se s Vladimírem občas přátelsky potkat a v minulosti dokonce spontánně z jeho popudu i na pódiu. Na Leitnerce to bylo dokonce ve třech  -  tím třetím byl další pilíř českého folku, Vlasta Třešňák.